„… znám jednu syslírnu…“

Dnes něco kratšího, trochu odlehčeného…

Látky, látky, látečky – velké prokletí. Samozřejmě, že by bez nich nešlo šít, ale jak udržet množství na uzdě?

Sladké začátky…

Když jsem začínala šít, kupovala jsem si vždy jen látku na konkrétní výrobek. Chodila jsem tenkrát do mnoha kurzů, takže jsem měla vždy plán, co se bude zrovna šít a látky jsem kupovala s jasným účelem.

Slýchala jsem, jak si kolegyně v kurzu „stěžují“, že mají hodně látek, nemají je kam dávat a kolik to stojí peněz.

Nechápala jsem to. „Proč bych kupovala do zásoby? To se mně určitě nikdy nestane.“ Dnes se tomu musím smát.

Prokletí

Krásné prokletí syslírny mě velmi brzy pohltilo a já začala kupovat – jen ty nejkrásnější a nezbytně nutné (pochopitelně).

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jich byla plná krabice (rozumějte – velká banánovka). Ale nešlo je prostě nechat osamocené v obchodě.

A pak se občas objevila akce nebo výprodej – toho se přeci musí využít. A tak byly krabice dvě.

Nejhorší je, když objednávám z e-shopu. Když už mám platit poštovné, tak přeci nemohu objednat jenom jeden půl metr…

A tak je krabic stále víc.

Zní to trochu jako pohádka. Skoro by se chtělo říct, „…a tak, jestli ji krabice nezavalily, žije s nimi dodnes“.

Někdo má desítky párů bot, já mám několik krabic s látkami na šití.

„Ahoj, já jsem Jana a jsem závislá na nakupování látek na šití!“ 

Má to i výhody…

Ale v posledních týdnech jsem na tomto mém syslení objevila velkou výhodu.

Kvůli vládním opatřením jsou zavřené galanterie a obchody s látkami (už nejsou potřeba šité roušky, tak někteří nechápou, že metráž je pro někoho základní sortiment), ale já mohu šít dál – jsem předzásobená (ještě tak na tři pandemie – které rozhodně nechci přivolávat).

Vzpomínám si na krásný (prý) vtip: „Nejvíc se děsím toho, že kdybych umřela, můj manžel prodá moje věci na šití za cenu, kterou jsem mu řekla, že stály.“ (Možná proto se můj manžel raději ani neptá.)

A jak to máte s látkami vy?

Držíte se a nesyslíte? – To máte můj obdiv.

Zatím jste nenasyslila, protože šijete krátce? – To vám přeji, ať to dlouho vydržíte.

Syslíte, ale máte dostatek prostoru i peněz? – To vám čistě závidím.

Jste na tom podobně, jako já? – To chápu a jsem ráda, že v tom nejsem sama.

Podělte se do komentáře, ať si nepřipadám jediná závislá.

Tak zase příště. Dlužím vám poslední část „Bez čeho se neobejdete…“. Nebojte, nezapomněla jsem.