První článek psal šicí stroj, možná by se teď nabízelo pokračování od nití, jehel atd. Ale už vám budu psát jen já, Jana Krudencová osobně.
Šicí stroj vám vysvětlil, že obavy před startem nemusíte řešit, já teď nabídnu několik důvodů, které k šití vedou mě a proč si myslím, že byste do toho měla jít se mnou i vy.
Mám moc ráda originální věci a v obchodech se nabízí většinou jen masová výroba, a spousta lidí tak může mít stejnou věc jako vy. To není nic pro mě. Já mám ráda jedinečnost. I když se nechám inspirovat jinými, jsem na kurzu a šiji podle cizího návodu s dalšími účastnicemi – zdánlivě stejný výrobek – vždy máme každá svůj originál. Když dva dělají to samé, nikdy to není to samé.
Dáváte přednost funkčnosti a máte přesné požadavky a nároky? Potřebujete kabelku s kapsami podle vaší představy? Peněženku s mnoha přihrádkami nebo naopak malou do kapsy, ale přitom přehlednou? Vyhovují vám polštářky větší nebo naopak menší, než jsou standardní? Nevyhovuje vám rozměr kupovaných prostírání na jídelním stole? Ušijte si velikost a tvar přesně podle potřeby.
Pro mě je neméně důležitá i kvalita. Když si cokoli ušiji já, vím z jakého to je materiálu a jaká je kvalita ušití.
Vzpomínám si na jednu z posledních kabelek, kterou jsem si koupila. Byla krásná – s barevnými mandalami, které mám strašně ráda a provázejí mě všude, kde to jde. Tenkrát jsem ještě vůbec nešila, tak jsem některé parametry neřešila.
V podstatě pro mě byl důležitý pouze vzhled a cena. Ale když jsem kabelku naplnila základními nezbytnostmi (všechny to známe, těch několik málo věcí, na které by byl skoro lepší velký cestovní kufr), okamžitě praskla podšívka a věci jsem následně hledala v díře mezi podšívkou a vnější vrstvou.
Tam jsem také objevila, že vyztužení kabelky je pouze z tvrdého papíru (stačí zmoknout a kabelka to má spočítané).
U jiné tašky se mi zase hned druhý den rozjel zip. Od té doby se mi to nestalo, protože o všech dalších kabelkách vím, kde a jak je šily – byla jsem to já.
A přestože první rozhodně nebyly dokonalé, byly kvalitnější a funkčnější než tyto levné, vyrobené někde v Číně. Ano, byly levné, ale zato měly tak krátkou životnost, že kdybych si měla podle potřeby stále kupovat nové a nové, skončím o suchém chlebu.
Další výhodou vlastní tvorby je určitě zdravotní nezávadnost. To není sice problém kabelek, ale jelikož mám malé děti, je pro mě důležité, z čeho je ušitá deka, muchláček do postýlky, látková panenka nebo třeba quiet book. Jistě, dnes jsou dostupné kvalitní české výrobky s různými atesty nezávadnosti pro děti do tří let atd., ale zde si opravdu dost připlatíte.
Daleko častěji se nám do hledáčku vkradou opět levné, ale nekvalitní (a v tomto případě mnohdy i rizikové) produkty pocházející z Asie, kde si příliš s atesty a šetrnými kvalitními materiály nelámou hlavu.
Co jiného si myslet o sice krásné látkové panence, která má ale obarvené čelo od červeného šátku a to se ani nenamočila – prostě to pouští barvu samo. Moje dcera naštěstí není příliš na hraní s panenkami, tak slouží jako dekorace.
Jste na barvičky? Já jsem „ujetá“ na sady ze stejné látky. Kabelka s peněženkou, polštářky s dekou, prostírání s ubrusem, v dětském pokoji závěsy, dětské tee pee s polštářky. Umíte si představit, jak to ladí oku? Ne všechno je možné pořídit v barevném sladění, proč si to tedy rovnou neušít? 😉
A teď trochu z „jiného soudku“. Praktičnosti bylo dost, teď trochu emocionálně. Obecně je spousta možností, jak trávit volný čas a jak se seberealizovat, posunovat, rozšiřovat si obzory.
Poslední rok byl však v mnohém jiný, a přestože nás nikoho už nebaví opatření a omezení, se kterými se v důsledku pandemie setkáváme, pravděpodobně bude ještě nějakou dobu trvat, než se vrátíme k úplnému normálu a budeme moci trávit čas s lidmi a tak, jak jsme byli zvyklí.
Proč tedy nezkusit něco nového, co je možné realizovat z bezpečí domova? Šití je k tomu ideální. Pomocí internetu je dnes možné si kolem sebe vybudovat i komunitu švadlenek, a vzájemně se tak podporovat. Vždy mám krásný pocit, když ušiji něco nového, krásného.
Naplňuje mě to pocitem spokojenosti, že jsem svět udělala trochu hezčím a někdo bude mít radost (někdy jsem to já, někdy mé děti, někdy jiní obdarovaní).
Pokud máte děti, víte, že najít si chvilku pro sebe je k nezaplacení. Když si sednu ke stroji a začnu šít, octnu se v jiném světě. Nevidím a neslyším nic jiného, než krásné vrčení stroje a látku, ze které „roste“ něco nového. Je to nádherná relaxace.
A až budu mít vlastní pracovnu a nebudu se muset uskromňovat v prostoru jídelního stolu, bude to úplná oáza.
Nesmím zapomenout na srdeční záležitost. Všichni máme blízké, kterým rádi věnujeme milý dárek. A je o to milejší, když je vlastnoručně vyrobený. A zase si zde můžeme promítnout výše uvedené o kvalitě, originalitě atd.
Já mám v sobě zvláštně nastaveno, že když něco potřebuji pro děti nebo pro blízké a je to možné ušít „doma na koleni“, vždy se do toho chci pustit sama, a ne jen dojít do obchodu nebo to objednat přes internet. Neumím to přesně popsat, ale je to úplně jiné, když to projde celé mýma rukama.
Je to nádherný pocit, když dcera vidí na stole kus látky a zvědavě se ptá: „Maminko, copak z toho budeš šít?“ A když ve svých čerstvých třech letech řekla, že by to chtěla také zkusit, tetelila jsem se blahem. S mou pomocí ušila všem babičkám voňavé pytlíčky s levandulí. Měla velkou radost. Bylo by nádherné, kdyby jí to vydrželo a pokračovala. No, uvidíme.
Přesvědčila jsem vás o kráse soužití se šicím strojem? O možnosti naučit se něco nového, vyladěného barevně, funkčně, kvalitně a to vše přesně podle vás?
Pevně věřím, že ano. A věřím také, že se budeme i nadále setkávat u mých dalších článků a že se se mnou pustíte do šití. Už se pro vás připravují první návody… Začneme pomaloučku, polehoučku a budeme přidávat, až si ušijete celý svět.
Zajímají vás moje začátky? Přečtěte si příběh o mé cestě k šicímu stroji.
Šiji kabelky, peněženky, polštářky, deky, hračky a různé drobnosti a vychytávky pro děti i do domácnosti.
Mám ráda patchwork i volné quiltování.
A nebojím se ani quiet booku.
Ráda si ušiji i nějaké to oblečení pro sebe nebo své děti, ale zde mám značné mezery a nechávám se vést jinými, zkušenějšími.
Všichni se můžeme neustále učit a posunovat kupředu.